Pronájem apartmánů v centru Prahy - Metropolis Prague Apartments

Ubytujte se v rodinném pensionu v jižních Čechách v klidné části města Jindřichův Hradec na břehu říčky Nežárky.

REZERVACE

Jindřichův Hradec - zámek

Zámek v Jindřichově Hradci patří k našim největším a nejhezčím zámkům. Určitě si na jeho návštěvu vyhraďte alespoň půl dne. Najdete ho v centru Hradce u zátoky rybníku Vajgar, kterému se říká Malý Vajgar. Hlavní vstup do zámku (1. bránu) naleznete, pokud půjdete z Náměstí Míru (v jeho spodní části) ulicí Dobrovského. 

Historie zámku

Od 2. poloviny 12. století až do počátku 17. století ovládal celé jižní Čechy mocný rod Vítkovců. Zdejší románský hrad, založený počátkem 13. století, patřil jedné jejich větvi - pánům z Hradce, nazván byl po svém zakladateli Jindřichovi. Původní dispozici však zcela smazaly pozdější přestavby. Ze starší gotické stavby Jindřichovy je nejvýznamnější mohutná válcová věž a jádro paláce s kaplí. Na dalších úpravách se podíleli Menhart a Jindřich IV. z Hradce, nejvyšší pražský purkrabí, který rozšířil výrazně opevňovací systém. Současně objekt získal renesanční charakter, především přístavbou arkádových arkýřů a věžic i úpravou tvarů střech a komínů. K nejrozsáhlejším změnám došlo v průběhu 16. století za Jáchyma Adama z Hradce. Z této etapy pochází křídlo oddělující 1. a 2. nádvoří. Celkovou renesanční koncepci dotvořil vlašský stavitel B. Maggi z Arogna po roce 1580 a v pracech pokračovali G. M. Faconi a Andrea Aostalli de Sala. Roku 1604 se ujal panství Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku s chotí Lucií Otylií, poslední členkou rodu z Hradce. Stavební vývoj zámku byl ukončen a devadesátiletá vláda Slavatů pro něj neznamenala žádný přínos. Za vlády slavatovských dědiců Černínů z Chudenic zámek postupně upadal a po požáru v roce 1773 se octl takřka celý v sutinách. Zachránil jej hrabě Eugen, který zahájil v roce 1906 rozsáhlou rekonstrukci, trvající téměř 20 let. Černínové vlastnili zámek až do roku 1945. V letech 1976 - 94 byl celý zámek velkoryse restaurován.

Prohlídka zámku

Hlavní vstup do zámku vede přes most starou branou na severní straně. K bráně jsou přistavěna jednopatrová křídla a další přístavby na 1. nádvoří byly budovány postupně od 17. do 20. století. Stavení oddělující 1. a 2. nádvoří je ze 3. čtvrtiny 16. století. Za průjezdem se nachází nejstarší část zámku se zachovalým středověkým jádrem paláce, kaplí a kulatou věží vpravo a vlevo nad průjezdem se nalézají zbytky staré čtverhranné věže. Vnější vzhled paláce až na hrotité oblouky oken kaple a její opěráky je renesanční, včetně tvaru a ostění oken, členění atiky a povrchové úpravy fasády. Zámek má v dnešní podobě nádvoří přibližně lichoběžníkové. Nejvýraznějším dekorativním prvkem jsou tu malé arkády, spojující nejstarší část zámku s křídlem tzv. zlatého nebo španělského sálu, a velké dvoupatrové arkády, navazující na toto křídlo a uzavírající dvůr proti průjezdu spolu se stavením Adamovým, ležícím na východní straně. Toskánské a jónské sloupy arkád stejně jako omítková rustika, lunetová římsa a portály Adamova stavení inspirovala italská renesance, s níž zprostředkovali spojení stavitelé B. Maggi z Arogna, A. Cometa a G. M. Faconi. Nejstarší část zámku spojují arkády s výběžkem zakončeným tzv. Červenou věží, bizarně členěnou arkýři a komíny. Na 3. nádvoří zámku stojí kašna s bohatě zdobenou tepanou mříží. Prohlídku exteriérů zakončí trojúhelníková zahrada, uzavřená přízemními arkádami a rondelem - altánem nesoucím opět charakteristické znaky renesance. Jedná se o nejkrásnější manýristickou stavbu na sever od Alp.

V nejstarší části hradu naleznete zbytky románského ostění a gotické portálky . V 1. patře tohoto křídla se nachází tzv. královský sál se síťovou klenbou, v němž se konala shromáždění českých pánů u příležitosti panovnických návštěv. Románskogotickou křížovou klenbu a portál měla i kaple; barokně ji v 18. století upravil F. M. Kaňka. Malířskou výzdobu sousední rytířské síně tvoří tzv. svatojiřský cyklus ze 14. století. Nástěnné malby měla i kaple a síň nad rozlehlou kuchyní v Červené věži, v dalším traktu je pak divadelní a sousední španělský (též zlatý) sál s dřevěným stropem a galerií. Po požáru v roce 1773 nezůstalo z jeho vybavení téměř nic. Nejzachovalejší a také nejnovější částí je tzv. Adamovo stavení. V přízemí po SV straně hlavního vchodu jsou místnosti s křížovou klenbou s lunetami a jednoduchou ornamentální výzdobou. V 1. patře se v řadě pokojů dochovaly malované kazetové dřevěné stropy. Dekorativní jsou rovněž špalety oken, ostění dveří a krby. Pokoje jsou spojeny rožmberskou chodbou, která sloužila jako obrazárna, stejně jako jídelna a sousední pokoj. Vybavení 2. patra zničil zcela požár v roce 1773.